EVS POSTOJNÁ: On-arrival training!

Všechny vás opět po týdnu zdravím!- příspěvek jsem začala psát ve čtvrtek- teď je to již trochu pasé:)

Včera jsme se s Adamem vrátili zpátky do našeho velkoměsta po týdnu plném jídla, nových přátelstvích, nepřetržité komunikace v angličtině, smíchu, výletů a informací.

Od 31.8. do 4.9. jsme se všichni noví dobrovolníci ve Slovinsku potkali v lázeňském městečku Dobrna. Když jsem poprvé slyšela kam jedeme, musela jsem se dost smát- Dobrna? jaká náhoda, jedeme Do Brna! Asi se tam budu cítit stejně dobře, jako se vždy cítím v Brně. A tak se taky stalo!

On Arrival training je hrazeno opět evropskou unií v celém rozsahu. Hrazeno je také předodjezdové školení, kterého jsme se bohužel nemohli zúčastnit a také mid-term training, který nás čeká zhruba v polovině našeho pobytu. Školení jsou dokonce povinna- i když nevím, jestli existuje někdo, kdo by si příležitost poznat lidi, kteří zažívají to co vy, nechal ujít.

Po přibližně dvou hodinové cestě jsme dorazili do malého městečka Dobrna, které se nachází 17 km od Celje. Jelikož jsme měli ještě asi hodinu času, vylezli jsme -no,spíše vyjeli :) na místní zříceninu, ze které bylo krásně vidět celé údolí.

Po té jsme se již odebrali k hotelu Vita, kde jsme potkali našeho prvního Evsáka -Miguela. Miguel je ze Španělska a hned jsem si ho oblíbila, protože byl velmi milý a pořád se usmíval. Na recepci jsme se také potkali s naší koordinátorkou Jerenou a šli se ubytovat. Hotel byl moc krásný, pokoj tak akorát a my jsme jako jediní dostali pokoj s balkónem- HAHA:) Ráj pro nás ale nastal až při vstupu do restaurace! Tolik jídla! Nikdy jsem neviděla pohromadě takové množství jídla:) byli jsme s Adamem nadšení a to se nás drželo při každém jídle.

Na oběd se k nám přidali dva turci- Hasan a Ur.

Po jídle následovali různé seznamovací soutěže- k moji radosti se nám vyhnuly aktivity na zapamatování jmen- těch už jsem po 4 projektech fakt plná:)

Kluci z Turecka se museli na noc vrátit do svého centra, protože je čekala práce na festivalu. Aby jim to nebylo líto, rozhodli jsme se je navštívit- náš trainer Hang nás naskládal všechny do auta a vyrazili jsme.

Byli jsme hodně nadšeni z jejich mládežnického centra, které bylo fakt COOL:)

Další dny utíkaly opravdu rychle. Boží snídaně, dopolední program,coffee break, skvělý oběd, bazén, odpolední program, coffee break, úžasná večeře, bazén (sauna), party:)

Nejvíce mi asi dal jednodenní projekt, který jsme realizovali v krásném městě Celje; vždy se musím soustředit, abych neřekla nebo nenapsala Cejle (Cejl- romská ulice v Brně).

Projekt jsem realizovala společně s Hasanem a Migelem. Název projektu byl: Test and taste Slovenian- název vznikl z nedorozumění, kdy mi Migel nerozuměl taste, ale test:)) Nedorozumění ale plně vystihovalo náš záměr. Ptali jsme se Slovinců na různé otázky a byla to opravdu zajímavá zkušenost, u které nebyla nouze o zábavu. Nakonec ale musím uznat- i když nerada, že i Adam se svoji skupinkou udělali úžasné video:)

5 dní uteklo jako voda a nám se ještě nechtělo rozloučit, proto jsme se vydali na návštěvu k novým tureckým kamarádům do Velenje. V jejich pěkném studentském bytě jsme se seznámili s portugalkou Phillipou a vyrazili na výlet k místním jezerům.

Večer jsme si užili se Sangrií, pizzou a basketbalovým zápasem Slovinsko- Česko a ráno vyrazili už jen ve dvou na výlet do Logarské doliny. Logarská dolina je hluboké údolí zařezávající se od severu do masivu Kamnicko- Savinských Alp, 9 km dlouhé. Na radu Slovinky a paní v infocentru, jsme si ji prohlídli nejdříve ze shora po panoramatické cestě. Obě ale zřejmě netušily, jakým šípem se vydáváme. Po několika zařváních a téměř prázdné nádrži, jsme úspěšně dorazili na vrchol a výhled za to rozhodně stál- jestli si to stejně ale myslelo i naše auto..to nevím.:)

Dolinu jsme si pak prošli ještě pěšky a největším zážitkem byl hýkající osel v záchvatu:)