S GPS Garmin do Chorvatska nelez, aneb náš víkend v Istrii.

Jelikož léto nám za chvíli dá sbohem, rozhodli jsme se strávit víkend u moře. Ale že bychom ho strávili na jednom místě? No to nepřicházelo v úvahu.  A proto jsme se vydali do chorvatské Istrie projet celé pobřeží.
Následující mapa zobrazuje naši víkendovou cestu.

 Celkem 386 km, okolo 50 km zbytečně díky GPS!

Naši první zastávkou bylo informační centrum v Mošćeničke Drage, kde bylo našim úkolem získat info o nějaké pěkné pláži. Doporučenou pláž jsme sice nenašli, ale zato jsme našli krásnou, PRIVÁTNÍ pláž jen pro nás! Sice s trochu obtížnějším sestupem,ale stálo to za to!

Další zastávkou byl Rabac, který nás nějak neohromil. Pláž neurazila ani nenadchla, plno lidí a nic moc zmrzlina, která mě naštvala:)

 A než jsme se nadáli, objevila se před námi Pula. Město si nás bohužel moc nezískalo, což bylo asi způsobené vyčerpáním z horka. Prošli jsme ho za hodinu a pokračovali dál. 

Další zastávka, Rovinj, předčila naše očekávání. Snad to bylo výborným salátem, západem slunce, či úzkými, kouzelnými uličkami, osvícenými zapadajícím sluncem. Město určitě stojí za návštěvu a vřele doporučuji podvečerní hodinu. 

Noc pomalu přicházela a místo pro spaní stále nikde. Rozhodli jsme se spát v autě, protože se nám nechtělo utrácet za kemp. Nejlépe vyhlíželo místo u Vrsaru a tak jsme kolem pul 11 zalehli a spali jako zabití. 
Ráno kolem 8 jsme zabalili saky paky a po nákupu v místním supermarketu jsme posnídali u pobřeží v přístavním městě Vrsar. Pak jsme si městečko prošli a vyfotili se s cedulí upozorňující na pobyt svůdníka Casanovy.

Dalším cílem bylo město Poreč a jeho zelená laguna, kde jsme na chvíli zakotvili, abychom ze sebe smyli noční špínu:). Pláž byla plná Čechů, tak jsme si připadali, jak někde na Macháči. (nikdy jsem tam nebyla, ale říká se to tak, že? :) Po koupeli nás čekalo samotné město. Už jsem zde jednou byla, ale moc vzpomínek se mi nevynořilo:( Zde musím poprvé pochválit našeho cestovního průvodce, který nám dal snad první radu, která k něčemu byla:) a to adresu neplaceného parkoviště. 

Nejlepší zmrzlina:)

Po Poreči následoval Novigrad, také velmi pěkné městečko s mystickou atmosférou, kterou utvářela blížící se bouřka. 

Jelikož naše únava již neznala mezí, vydali jsme se zpátky domů. GPS ukazovala 1 hod 20 min. Neměli jsme mapu Chorvatska, tak jsem se rozhodla ji věřit- nic jiného nám moc nezbylo. Mohlo mi dojít, že při pohledu na horu, kterou máme přejet, něco nehraje, ale nechala jsem ji. Že už nás ten den jednou vedla do městečka, které končilo kamenitou cestou, jsem ji už také odpustila, a tak jsem ji věřila. Po asi 40 minutách po šílené cestě plné serpentin, ale- to zase musím uznat, krásného výhledu, jsme se ocitli na hranicích. Sympatický pán vylézá z budky. Dáváme mu občanku a čekáme na zvednutí závory. A ono hele! Pán má problém. Prý je to hraniční přejezd jen pro místní. A že se musíme vrátit. Ale že to je kousek! No žádný kousek! pěkných 20km. Moc děkujeme GPS! Cestou zpátky se rozhodneme nabrat alespoň několik trsů hroznů, kterých je všude plno. Při trhání jsem si dávala majzla, protože tam byl elektrický ohradník. Když ony ty tmavé hrozny se ne a ne utrhnout a tak tahám a tahám a najednou mega rána! Prsem jsem se opřela o ohradník! Tak jsem se lekla a dooost to bolelo:) no jo zloděj byl potrestán a věřte, že si to opravdu budu pamatovat!
Takže ponaučení pro příště! Nevěř GPS Garmin v Chorvatsku a hrozny ať trhají zásadně chlapi!