Sportovní vyžití v Postojné

Rozhodla jsem se vás nezatěžovat našimi víkendovými výlety k moři, abych ve vás nevyvolala závist, protože vím, jaké počasí je u vás:) Dnešní příspěvek se bude tedy týkat- jak už nadpis napovídá, našeho sportovního vyžití.
Jelikož peněz na jídlo máme celkem dost- jíme si jako králové, je třeba to vykompenzovat  dostatečnou pohybovou aktivitou. Jak zjišťuje moje břicho, každodenní úmorná jízda na kole k našemu domu (opravdu velký kopec!!) evidentně nestačí a tak jsem začala zjišťovat, jaké zde máme možnosti.
Kdo by očekával stejnou cenovou hladinu různých aktivit jako je u nás, mýlil by se stejně jako já.
Naštěstí zde mají celé září všechny aktivity tzv. ,, Den otevřených dveří".
První aktivita, kterou jsem vyzkoušela, byla něco mezi aerobikem a hip hopem. Celkem to ušlo, první půlhodinu jsme nacvičovali asi 30-ti minutovou sestavu, kterou jsme následující půlhodinu opakovali asi 100x!!! šílený:) Náš cvičitel se akorát dokola říkal CHYTRO CHYTRO- což mě dost mátlo, ale jak už víte z předcházejícího příspěvku, znamená to rychle rychle:) Naštěstí se mnou byla Sandra, která mi to přeložila. Po hodině jsem si říkala- proč ne, celkem to šlo, a ji jsem se zapotila. Bohužel jsem se stejně zapotila i u ceny- 55 eur / 4 lekce!!! šílený! Ok- tady mě neuvidí.
K návštěvě další aktivity mě přemluvil Adam- naštěstí jsme šli jen jako návštěvníci. Jednalo se o bojové umění Aikido! Bylo to celkem zajímavé, ale nedokázala jsem si moc sebe představit. Navíc je tu velký problém! Nemám kimono:) Takže opět nic.
A dnes byl vrchol mé sportovní kariéry v Postojné. Celkem s nadšením jsem se nechala Adamem zapsat na hodinu Kickboxu. Adam chodil asi 1,5 roku v Brně do Taiboxu, tak jsem měla nějaké informace, jak taková hodina vypadá. Pěkně jsem si vzala své tříčtvrteční kalhoty, tílko na aerobic a vyrazili jsme. Hm. 8 kluků a já.. Všichni boxovací rukavice a evidentně hodně zkušeností. A běžíme. A boxujeme před sebe. Haha. Cítím se opravdu hodně ,,dobře". Ono se řekne, boxuj, ale aby u toho člověk vypadal trochu normálně, to už je kumšt. Hm super. Další aktivita byly výkopy do stehna sparing partnera. Adamův první výkop: Au to bolí??!!co děláš?? ok, tak jsem vykopla já- připadala jsem si ještě víc trapně než při boxovacích pokusech. Ok, trenér viděl moje pokusy a vzal si Adama do parády. Ok, aspoň si Adam pořádně zatrénuje a já budu mít pokoj. Výraz v Adamově tváři po prvním výkopu trenéra však nenasvědčoval šťastnému pocitu ze sportu. I ten zvuk nezněl moc sympatický. Trenér se v tom ale nejspíš vyžíval, takže následující cviky Adam milerád prováděl semnou:) Akorát mi bylo líto asi jediného nováčka, který při každém zavolání trenéra, ať jde za ním, vypadal dooost nešťastně:( Takže Kickbox znovu? Ne, děkuji. (mimochodem cena- 35 eur/měsíc)
Jsem zvědavá, co mě čeká příště. Asi budu nakonec muset přijmout Fitnesscentrum, kam platí má studentská kartička.
Mějte se krásně a užívejte lidových cen v ČR:)

Slovinština

V jednom příspěvku jsem slibovala, že vás seznámím, jak je to s námi a se slovinštinou. Kolikrát si kladu otázku, jestli je lepší se učit jazyk, který nemá nic společného s našim jazykem, nebo jazyk, který má tolik podobných slov avšak často s úplně jiným významem.
Už druhý týden navštěvujeme soukromé hodiny s učitelkou Petrou. Petra je moc milá, pořád dokola nás chválí, jak nám to hrozně jde, že máme perfektní výslovnost. A kolik že to umíme slovíček! No, ono to není moc těžké, když je kráva- krava, býk- bik, tele- tele:) Ale je to hezký, že mě někdo konečně chválí za moji znalost cizího jazyka. Ale i přes velké množství stejných slov a spojení slovinštině moc nerozumíme. Rozumíme jen v případě, že víme, o čem se zhruba dotyční baví. Takže už ví, že si musí na nás dávat pozor a nepomlouvat nás.
Na ukázku vkládám video ze Stand-up comedie- třeba pochytíte vtip, my jsme pochytili jen asi 2 % všech vtipů.

Dále vkládám příklady slov, které jsou stejné s našima, ale mají úplně jiný význam:)
Starost= věk
Otroci= děti- Adamův seznamovací vtip...:)
Drevo= strom
Les= dřevo
Stol= židle
Hitre (výslovnost chytre) = rychle
Hlapec (čte se chlapec) = sluha :)
Tak to je pro začátek vše. Doufám, že budeme postupovat v učení rychleji a rychleji:)

S GPS Garmin do Chorvatska nelez, aneb náš víkend v Istrii.

Jelikož léto nám za chvíli dá sbohem, rozhodli jsme se strávit víkend u moře. Ale že bychom ho strávili na jednom místě? No to nepřicházelo v úvahu.  A proto jsme se vydali do chorvatské Istrie projet celé pobřeží.
Následující mapa zobrazuje naši víkendovou cestu.

 Celkem 386 km, okolo 50 km zbytečně díky GPS!

Naši první zastávkou bylo informační centrum v Mošćeničke Drage, kde bylo našim úkolem získat info o nějaké pěkné pláži. Doporučenou pláž jsme sice nenašli, ale zato jsme našli krásnou, PRIVÁTNÍ pláž jen pro nás! Sice s trochu obtížnějším sestupem,ale stálo to za to!

Další zastávkou byl Rabac, který nás nějak neohromil. Pláž neurazila ani nenadchla, plno lidí a nic moc zmrzlina, která mě naštvala:)

 A než jsme se nadáli, objevila se před námi Pula. Město si nás bohužel moc nezískalo, což bylo asi způsobené vyčerpáním z horka. Prošli jsme ho za hodinu a pokračovali dál. 

Další zastávka, Rovinj, předčila naše očekávání. Snad to bylo výborným salátem, západem slunce, či úzkými, kouzelnými uličkami, osvícenými zapadajícím sluncem. Město určitě stojí za návštěvu a vřele doporučuji podvečerní hodinu. 

Noc pomalu přicházela a místo pro spaní stále nikde. Rozhodli jsme se spát v autě, protože se nám nechtělo utrácet za kemp. Nejlépe vyhlíželo místo u Vrsaru a tak jsme kolem pul 11 zalehli a spali jako zabití. 
Ráno kolem 8 jsme zabalili saky paky a po nákupu v místním supermarketu jsme posnídali u pobřeží v přístavním městě Vrsar. Pak jsme si městečko prošli a vyfotili se s cedulí upozorňující na pobyt svůdníka Casanovy.

Dalším cílem bylo město Poreč a jeho zelená laguna, kde jsme na chvíli zakotvili, abychom ze sebe smyli noční špínu:). Pláž byla plná Čechů, tak jsme si připadali, jak někde na Macháči. (nikdy jsem tam nebyla, ale říká se to tak, že? :) Po koupeli nás čekalo samotné město. Už jsem zde jednou byla, ale moc vzpomínek se mi nevynořilo:( Zde musím poprvé pochválit našeho cestovního průvodce, který nám dal snad první radu, která k něčemu byla:) a to adresu neplaceného parkoviště. 

Nejlepší zmrzlina:)

Po Poreči následoval Novigrad, také velmi pěkné městečko s mystickou atmosférou, kterou utvářela blížící se bouřka. 

Jelikož naše únava již neznala mezí, vydali jsme se zpátky domů. GPS ukazovala 1 hod 20 min. Neměli jsme mapu Chorvatska, tak jsem se rozhodla ji věřit- nic jiného nám moc nezbylo. Mohlo mi dojít, že při pohledu na horu, kterou máme přejet, něco nehraje, ale nechala jsem ji. Že už nás ten den jednou vedla do městečka, které končilo kamenitou cestou, jsem ji už také odpustila, a tak jsem ji věřila. Po asi 40 minutách po šílené cestě plné serpentin, ale- to zase musím uznat, krásného výhledu, jsme se ocitli na hranicích. Sympatický pán vylézá z budky. Dáváme mu občanku a čekáme na zvednutí závory. A ono hele! Pán má problém. Prý je to hraniční přejezd jen pro místní. A že se musíme vrátit. Ale že to je kousek! No žádný kousek! pěkných 20km. Moc děkujeme GPS! Cestou zpátky se rozhodneme nabrat alespoň několik trsů hroznů, kterých je všude plno. Při trhání jsem si dávala majzla, protože tam byl elektrický ohradník. Když ony ty tmavé hrozny se ne a ne utrhnout a tak tahám a tahám a najednou mega rána! Prsem jsem se opřela o ohradník! Tak jsem se lekla a dooost to bolelo:) no jo zloděj byl potrestán a věřte, že si to opravdu budu pamatovat!
Takže ponaučení pro příště! Nevěř GPS Garmin v Chorvatsku a hrozny ať trhají zásadně chlapi! 

On-arrival training!

Všechny vás opět po týdnu zdravím!- příspěvek jsem začala psát ve čtvrtek- teď je to již trochu pasé:)

Včera jsme se s Adamem vrátili zpátky do našeho velkoměsta po týdnu plném jídla, nových přátelstvích, nepřetržité komunikace v angličtině, smíchu, výletů a informací. 

Od 31.8. do 4.9. jsme se všichni noví dobrovolníci ve Slovinsku potkali v lázeňském městečku Dobrna. Když jsem poprvé slyšela kam jedeme, musela jsem se dost smát- Dobrna? jaká náhoda, jedeme Do Brna! Asi se tam budu cítit stejně dobře, jako se vždy cítím v Brně. A tak se taky stalo!

On Arrival training je hrazeno opět evropskou unií v celém rozsahu. Hrazeno je také předodjezdové školení, kterého jsme se bohužel nemohli zúčastnit a také mid-term training, který nás čeká zhruba v polovině našeho pobytu. Školení jsou dokonce povinna- i když nevím, jestli existuje někdo, kdo by si příležitost poznat lidi, kteří zažívají to co vy, nechal ujít. 

Po přibližně dvou hodinové cestě jsme dorazili do malého městečka Dobrna, které se nachází 17 km od Celje. Jelikož jsme měli ještě asi hodinu času, vylezli jsme -no,spíše vyjeli :) na místní zříceninu, ze které bylo krásně vidět celé údolí.

Po té jsme se již odebrali k hotelu Vita, kde jsme potkali našeho prvního Evsáka -Miguela. Miguel je ze Španělska a hned jsem si ho oblíbila, protože byl velmi milý a pořád se usmíval. Na recepci jsme se také potkali s naší koordinátorkou Jerenou a šli se ubytovat. Hotel byl moc krásný, pokoj tak akorát a my jsme jako jediní dostali pokoj s balkónem- HAHA:) Ráj pro nás ale nastal až při vstupu do restaurace! Tolik jídla! Nikdy jsem neviděla pohromadě takové množství jídla:) byli jsme s Adamem nadšení a to se nás drželo při každém jídle. 

Na oběd se k nám přidali dva turci- Hasan a Ur.

Po jídle následovali různé seznamovací soutěže- k moji radosti se nám vyhnuly aktivity na zapamatování jmen- těch už jsem po 4 projektech fakt plná:)

Kluci z Turecka se museli na noc vrátit do svého centra, protože je čekala práce na festivalu. Aby jim to nebylo líto, rozhodli jsme se je navštívit- náš trainer Hang nás naskládal všechny do auta a vyrazili jsme. 

Byli jsme hodně nadšeni z jejich mládežnického centra, které bylo fakt COOL:) 

Další dny utíkaly opravdu rychle. Boží snídaně, dopolední program,coffee break, skvělý oběd, bazén, odpolední program, coffee break, úžasná večeře, bazén (sauna), party:)

Nejvíce mi asi dal jednodenní projekt, který jsme realizovali v krásném městě Celje; vždy se musím soustředit, abych neřekla nebo nenapsala Cejle (Cejl- romská ulice v Brně).

Projekt jsem realizovala společně s Hasanem a Migelem. Název projektu byl: Test and taste Slovenian- název vznikl z nedorozumění, kdy mi Migel nerozuměl taste, ale test:)) Nedorozumění ale plně vystihovalo náš záměr. Ptali jsme se Slovinců na různé otázky a byla to opravdu zajímavá zkušenost, u které nebyla nouze o zábavu. Nakonec ale musím uznat- i když nerada, že i Adam se svoji skupinkou udělali úžasné video:)

5 dní uteklo jako voda a nám se ještě nechtělo rozloučit, proto jsme se vydali na návštěvu k novým tureckým kamarádům do Velenje. V jejich pěkném studentském bytě jsme se seznámili s portugalkou Phillipou a vyrazili na výlet k místním jezerům.

Večer jsme si užili se Sangrií, pizzou a basketbalovým zápasem Slovinsko- Česko a ráno vyrazili už jen ve dvou na výlet do Logarské doliny. Logarská dolina je hluboké údolí zařezávající se od severu do masivu Kamnicko- Savinských Alp, 9 km dlouhé. Na radu Slovinky a paní v infocentru, jsme si ji prohlídli nejdříve ze shora po panoramatické cestě. Obě ale zřejmě netušily, jakým šípem se vydáváme. Po několika zařváních a téměř prázdné nádrži, jsme úspěšně dorazili na vrchol a výhled za to rozhodně stál- jestli si to stejně ale myslelo i naše auto..to nevím.:)

Dolinu jsme si pak prošli ještě pěšky a největším zážitkem byl hýkající osel v záchvatu:)

Po velmi dlouhé procházce plné zážitků jsme se vydali na cestu domů a unaveni padli kolem desáté večerní do postele:)

Děkuji a gratuluji všem, co vydrželi a dočetli až do konce.

Další příspěvek bude o našem víkendovém cestování po Istrii, ze kterého jsme se dnes vrátili.

Přeji dobrou noc!