Amazing weekend

Ok, I am in "English mood" so I will try to write other add in English. It is really strange that I am writing my blog today, because I am totally death:)
We had very nice weekend and I would like to say thank you everybody from Škofja Loka:)
Our weekend started with the best event for me and it was wine celebration in Ljubljana. Everybody who knows me, has to know that it is something what I can not miss:) So we took a car and went to Ljubljana on Saturday. We did not go alone but with other two Slovenian girls who found us in prevoz.org. Prevoz.org is very important web site in Slovenia and it is something like jizdomat.cz in Czech republic. So we got some money from them so we weren´t so poor in Ljubljana:) 
Wine tasking was amazing!Maybe only for me, because Adam couldn´t drink so much because of driving. I think I tasted about 30 different types of wines. I really like it, especially Traminec and Muškat. I don´t like czech muškát, but this Slovenian was really good.
I have a little bit of problem with slovenian event, because everytime I can not find price of event. It was same with this wine tasting but fortunately I paid just 10 euros and when I gave them my glass back I got 10 euros back:) So it was free.

After wine tasting we went to very cute coffee house for amazing cappuccino. We had some more time so we went to shopping centre because I really need to buy winter shoes. But of course we did not find anything:(
But main event during this weekend should have been:
Večer Slovinsko – Českého přátelství s kocerty / VEČER SLOVENSKO ČEŠKEGA PRIJATELJSTVA S KONCERTI
so after shopping we moved to Škofja Loka for this event. It was in similar Mladinski center like in Postojna, but quite bigger. We met bulgarian volunteer girl who we already met in Arrival training and also one Latvian guy , so we weren´t lost there:) I don´t like this kind of music but it was interesting. Czech band was quite too loud for me so I went outside to play hand football. Outside were more people than inside. You should know that in these kind of places  you usually can find like 20% of visitors in the concert hall, 15% in the place where the bar is and 65 % outside because in Slovenia it is forbidden to smoke inside so every smoker is outside and because almost everybody smokes, everybody is outside:D

And outside I met one czech girl who has lived in Slovenia for 3 years because of her slovenian boyfriend. He was very cute, because he can speak really good czech language:) and it was really funny. I also met one slovenian girl who studies czech language and she was also really good. 

About 3 a.m. we went to sleep to evs flat which was in the city centre.

We woke up about 8,30 and at 8,30 we had a meeting with Mateas- the boss of evs group in Škofja. We were supposed to leave for hiking trip about 9 a.m. but because of fast italien and spanish participent we left about 10 a.m. and late we found out that this one hour was very very important. 

But finally we were complete and we could start our trip.

We were 10 people. Me,Adam, Anastasiya from Bulgaria, Janez from Latvia, Italian guy, Silvia from Spain, Morgan from England, and three slovenian guys. WE took our car and went 40 km to the mountain. The weather supposed to be very nice but it was afwul. Fog, cold, you couldn´t see anything.. So we parked our car and went to the highest peak in this region- Porezen- 1630 m. so higher than highest peak in Czech:) The tour was quite difficult for my breath and my legs and the weather was so awful... But I had not kept hoping for better weather and this hope helped me to continue. And finally, after 2 hours of really steep hill we could see the top and 15 metres before top the sun was shining!!I couldn´t believe! Amazing inverse! We could see magnifiques scenery. I was really happy! So we took a rest on the top, we took a little bit of sun, but there was already snow so we continued to the cottage where we were eating hot soup and drinking some schnaps. BUt we stayed a little bit longer and from this moment it started to be really funny:)

Foggy weather- the worst one for me

Suuuuunn

Last meter in fog

Triglav 

Matyas decided to try different way. It should have been shorter way. But because of fog, because of sunset, after one hour we were lost.. But I am not surprise. I don´t know if it is because I am spoiled of czech perfect and clear marked hiking trails, or if there is other reason but I am really confused from slovenian marked... You don´t know how long you will go, how far it is, and you can find signpost just once for whole trail... So I love czech marked hiking trails!! Thank you people who do it :)

So sun was almost over and we were walking in the dense forest. But we were still with our smile, somebody because of schnaps, somebody- like me because of hot soup and inverse. Finally we found one cottage in the mountain and they helped us- IT IS only  20 minutes!! Ok, it was, if you took the right way and we wouldn´t take, because in other cottage they said something different.

But finally at 6,30 p.m. we found our cars!!!

It was very nice hiking trip. I really enjoyed it. I was really tired and I am still tired now but the view was awesome, the company was really funny and I am really glad to meet this group.

So thank you so much and see you again!!

Our workshop:) First add in English

Halloween workshop was taking place from 28th to 30th October in Mladinski centre Postojna and about 30 kids in age between 6 -12 were participated.

Our 3 days Halloween workshop started with short scary video which gave us the real Halloween atmosphere. After video we introduced ourselves and program for whole three days.

During the first day we were preparing Halloween decorations for the final party (ghost from balloons, magic caps for drinking, decorating of spider net) and we were creating invitations for our final party for parents.  After the first day we had very nice decoration in our ,, Halloween room” and children gave invitation to their parents.

The following day we were lucky, because weather was really good so we could carve pumpkins outside. And one surprise was waiting for all of us! We were not alone, we had special visitor - national television channel! The children were really excited and lot of them gave interview to television.

After they could choose their own pumpkin and they could start. For some of them it was quite difficult, but finally all of the pumpkins were amazing. They had big motivation- competition for the most beautiful pumpkin. After carving the pumpkins we moved to our Halloween room and we started to prepare our scary costumes. Children could choose if they want to be Witch, Ghost or Dracula. They were also motivated by the competition for the best costume so most of them were working really hard and made amazing costume.

 The most important day was the last- third day. The main task for the children was to create and prepare Halloween food and to prepare themselves for the final costume parade.

Some of children were finishing with their costume- especially girls, because they wanted to have the best costume. The rest of children were preparing scary bananas, cookies, mandarins, bloody fingers, special red drinks and a lot of different scary food things. Children really enjoyed this task and they were really creative. Maybe the worst thing for them was that they couldn´t eat it because they had to wait for the final event.

Children were really exciting. For most of them it was the first “fashion show” so they were a little bit nervous. But they were amazing. Parents came and the fashion show could start. Everybody was amazing! Their eyes were shinning and they enjoyed every moment. After costume exhibition parents voted for the best pumpkin and the best costume. But kids they didn’t care at this moment of anything else but the Halloween cookies, because finally they could go and eat their sweets, monsters bananas, and so on. When parents finished with their voting they also enjoyed party with their kids. Everybody was smiling and had fun. 

But our wonderful scary workshop was going to the end so our final event was the award ceremony. Children got prices and took their pumpkins and in their masks they were going home.

I would like to say thank you to all volunteers and all people from Mladinski center Postojna, because without their help our workshop couldn’t exist.

Co se děje v Postojné

Už je to téměř měsíc, kdy jsem vložila svůj poslední příspěvek o dovolené na Sardinií, takže je čas na další.
Co se mezitím dělo v našem ospalém městečku? Jaká byla naše pracovní náplň poslední měsíc? Naštěstí toho začíná být více, za co jsem moc ráda. Ve stručnosti shrnu jednotlivé body naši práce:

1) Zatím největší naší událostí, která byla opravdu ,,naše", byl třídenní workshop pro děti na téma Halloween. Workshopu se zúčastnilo přibližně třicet dětí. Celý program jsme plánovali hlavně my s pomocí našich spolupracovnic v Mladinském centru. Následující příspěvek bude mým prvním (snad ne posledním) v anglickém jazyce právě o našem workshopu. 

  
2) Druhou naší činností je pravidelné docházení do sociálního denního centra pro děti. Chodíme tam dvakrát týdně na 3 hodiny a pomáháme vychovatelce s chodem centra. Dětí jsou tu různorodé, moc jich sice není, ale někteří stojí opravdu za to... Docházejí do centra po škole, když nemají žádný kroužek a společně s vychovatelkou si dělají úkoly, hrají různé karetní hry, vyrábí výrobky, společně vaří atd. Je to něco jako malá družina. Zatím jsme spíše obhlíželi, ale chystáme se zavést  hodiny angličtiny, uspořádat český den se smažením bramboráků a sportovní soutěže. Je teda dost smutné , jak stačí, aby tam přišel nějaký dospělý ,,muž,,- Adam a děti hned zapomenou na zbytek dospělého osazenstva. Jednou jsem přišla sama a co pět minut se ptaly, kdy přijde Adam. Když už teda pochopily, že nepřijde, musela jsem jim ukazovat fotku... Prostě všechnu slávu cizince shrábl on... Smolina no:)

3) Každý týden pomáháme s pořádáním akce pro teenagery:) Jmenuje se ČTVRTKOVANJE- asi dokážete odhadnout proč:) Snažíme se přilákat do našeho centra co nejvíce mladých lidí, což je ale velmi těžký úkol, protože Mladinske centrum zde nemá moc dobrou pověst..Měli jsme ale úspěch, protože přišlo OSM nových lidí a zúčastnilo se našeho turnaje ve stolním fotbálku a table tenisu. Tento týden budou aktivity- moc velkou návštěvnost neočekávám. Přece jen to jsou pubertální kluci, které si nedokážu představit u této hry:) My jsme s Adamem preferovali šipky, tak snad příští týden. Hlavně jsem zvědavá, jestli se do Aktivit zapojíme, protože to bude samozřejmě slovinsky..

4) Další- asi nejnudnější činností, je kontrola a doplňování databáze neziskové organizace. Práce ale nebylo moc, takže už se po několika dnech, ne příliš velké dřiny, blížíme do finiše.

5) Jelikož v našem centru začala koncertní sezóna, jsme zlehka zapojeni i do organizace jednotlivých koncertů. Našim úkolem je obsluha baru a prodej lístků. Zatím jsme ale ještě nepracovali, začínáme tento pátek, kdy je u nás velká Hip-hoppová akce. Snad to bude lepší než minulý koncert, kdy zvuk, který vyluzoval zpěvak Death Metalové kapely, zněl jako zvracení. Ale bylo to vtipný, docela jsem se nasmála.

6) Hmmm co ještě.. Tak dostali jsme za úkol, vytvořit si vlastní Vision board mapu. Zní to docela zajímavě. Po setkání s profesionálním couchem, jsme dostali úkoly- můžete se taky sami zamyslet:
1) Tři věci, které mě dělají šťastným
2) Tři věci, ve kterých se cítím úspěšný/á
3) Tři věci, který bych chtěl dělal v moji kariéře
4) Tři záliby

Vision board by nám měla pomoct- jak jsem teda pochopila, směřovat náš život tak, abychom byli šťastní:) prý to funguje, tak uvidíme:)

Taak to je naše pracovní náplň. Ještě samozřejmě hodiny slovinštiny, kam poctivě docházíme dvakrát týdně a mohu s úspěchem říct, že rozumíme čím dál víc.
Jo a abych nezapomněla! Máme ještě jednu novou ,,práci,,:) Od svého nejskvělejšího Adámka, jsem dostala  k narozeninám úúžasný super foťák, takže když je venku jakžtakž,  tak vyrážíme do okolních lesů a zkoušíme, co všechno dovede:) 

A ještě není příspěvku konec:) Haha:) Jelikož jsme se plně zapojili do couchsurfingu, za poslední dva měsíce se u nás vystřídal Ind (pracuje v Praze), milá slečna z Argentiny, dvě Slovinky a Angličan. Je to opravdu zajímavá zkušenost. Sice to člověka trochu omezuje, protože většina z nich očekává nejen přespání zadarmo, ale také komunikaci téměř po celou dobu:)) Jelikož jsme hostili tři z nich téměř ve dvou týdnech, bylo to trochu vyčerpávající, ale rozhodně víc obohacující:) Doporučuji!
Samozřejmě nejcennější návštěvou byla návštěva mých nejmilejších rodičů :-* Moc zdravím :) a také moji nezapomenutelné kamarádky Italky Cateriny:) 

:-***

Hmm a to už je pro zatím snad všechno:)

Jinak bych vás chtěla poprosit (trochu se opičím Míšo, snad mi to odpustíš:), jestli -když budete mít čas, byste mi neposlali pohled:) Už máme svoji schránku a zatím nic moc nedostáváme:( Chtěla bych si to tady vyzdobit a moc by mě to potěšilo:) 

Moje adresa: Marie Wiesnerová, Ulica IX. Korpusa 6, Postojna 6230

Děkuji moc a mějte se krásně:)

Jednou jsi dole jednou nahoře aneb naše dovolená na Sardinii

Úvodem následujícího příspěvku musím říct, že nikdy v mém životě jsem se během jednoho týdne necítila tak na houpačce, jako na naši dovolené na Sardinii. Omlouvám se předem za očekávánou dlouhou délku tohoto příspěvku, ale tohle prostě musíte všechno vědět:)

Proč Sardinie? Po přijetí na EVS  do Postojné jsem začala hned zjišťovat, jestli zde někde poblíž nelítá Ryanair. Jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že lítá z Triestu a ještě ke všemu do super lokalit. Jako první mi padla do oka Sardinie a tak začal náš příběh.

Letenky koupené měsíc dopředu za cenu 60 eur/osoba. 14 dní před odletem zarezervováno půjčení auta na 6 dní za 115 eur. Čtyři dny před odletem zjištění, že naše auto je pronajímáno společností Firefly na kterou jsme nenašli ani jednu pozitivní recenzi. Ono je celkem lehké najít a zarezervovat si auto za rozumnou cenu, ale vyváznout z toho bez dalších poplatků, to už je kumšt. A tak po přečtení recenzí typu: strhli mi z karty o 100 eur více než měli za jeden litr benzínu, který chyběl, po pokutu 100 eur za smítko písku v kufru, jsme se rozhodli rezervaci zrušit. Následovalo opětovné, již podrobnější hledání, které jsme vítězoslavně zakončili 2,5 dny před odletem. S pocitem, že už nás nemůže nic překvapit , jsme se začali těšit. Ale ono to tak jednoduché nebylo. Den před odletem- omlouváme se, ale vaše poptávané a zaplacené auto je již rezervované. Super. Možná pochopíme. Ale co následovalo za machinace, aby jsme obdrželi zpět naše peníze, to si nedokážete představit. Provoláno asi 10 eur, dohadování, přehazování nás jako horkého bramboru, no prostě krása. Hodina před odjezdem na letiště. Peníze nemáme, auto nemáme. ,,Moc" se těším. A aby toho nebylo málo, zjistili jsme (asi 4 dny před odletem) že letiště s názvem Trieste, v žádném Trieste neleží, ale leží hodinu od něho. Super. Doprava na letiště? Neexistuje. Parkovné? 60 eur. Je někdo ochotný nás odvézt? Nevypadá to. Hm. Nakonec se tedy osmělil jeden známí naší koordinátorky. Vezme nás tam za cenu benzínu. Následovala půl hodina radosti a vděku. Z komunikace po sms jsme pochopili, že po nás bude chtít 15 eur/ osoba tam a zpět. Což bylo celkem dost, protože to je z Postojné opravdu kousek. Ale nic jiného nám nezbylo. Na letišti už nezbylo moc času na domluvu, tak jsem se začala trochu bát jestli si nevzal 30 eur za jeden směr. Což mi na náladě fakt nepřidalo.

Na letišti. Bez 30 eur a jistoty zpátečního odvozu. Počasí se má od zítřka zhoršit. Auto nemáme. Peníze za druhé auto nám taky ještě nevrátili. Čím dál víc se těším na výletek... :D

Samozřejmě ale člověk začne myslet pozitivně. Před vzletem přijde alespoň email o potvrzení zrušení rezervace (potřebovali jsme mít alespoň v ruce doklad, aby nedošlo k nějakým dohadům)- tento email nás stál asi 15 hovorů, 15 eur, komunikace s pobočkou v Británii, Itálii, Česku. Super. Ale aspoň něco= všechno bude dobré, auto si určitě zarezervujeme přímo na letišti v Cagliary a všechno dobře dopadne.

Ale ono ne. V Cagliari je krásně, celí natěšení se hrneme do půjčoven aut. Je jich tu asi 12. První- vyprodáno. Druhá- vyprodáno. Třetí- nejlevnější auto 250 eur. Čtvrtá- nejlepší nabídka 350 eur. Noo to zní opravdu skvěle. Tak nic, opouštíme půjčovny a s ne moc dobrou náladou nás vyzvedává moc milá Sardiňanka Ilija, u které přespíme první noc. (couchsurfing,ale za peníze, protože je sezona) Je ale hrozně hodná a má moc pěkný byteček s kočkami. Po odložení věcí vyrážíme do města. Chceme ušetřit, tak jdeme pěšky. Abych dlouho nemusela hledat v mapě, ptám se paní. Paní ukazuje. Ukazuje špatně. Obejdeme si celé Cagliari po nějaké rozbořené cestě. No nevadí. Nálada je však okamžitě vylepšena ve staré části Cagliari, kde to dost žije. Říkám si, tady se musí něco dít. A děje se pro mě to nejlepší. Dneska je ochutnávka všech sardinských vinařství! Bílé vína. A pozor! ZADARMO. Dostaneme krásné sklenky a už koštujeme. Jedno lepší jak druhé:) 

Po příchodu do našeho přechodného bydliště hledáme na internetu, jestli na nás opravdu nějaké to auto nečeká. A ono čeká! Sice za 160 eur, ale i tak je to pořád dobrá nabídka. Rezervujeme a po zaplacení vidíme název společnosti. Hertz. Ta, co má na internetu nejlepší recenze a je vždy pořádně drahá. Nevěřím tomu do té doby, než se posadíme do krásného auta. A už si jedeme. Doprava v Cagliari je opravdu šílená. Plno jednosměrek, všichni troubí, ale po chvíli se vymotáme. Po 3 hodinách přijíždíme na první pláž. Dostali jsme od našich ubytovatelů spoustu typů na nejlepší pláže, jídlo, místa. Pláž je nádherná. Veliké vlny, spoustu surfařů, teplá voda. Následující dva dny je všechno skvělé. Pláže, města, mysy, Sardinská poušť, hovnivád, který si váli kuličku, slunce, snídaně na rozbouřené pláži. Naše idyla však zřejmě nemá trvat dlouho. Na opuštěném mysu něco pípne a znova. Hm. Začne svítit kontrolka olej na palubní desce. Což, jak nás učili v autoškole, znamená Zastav a dál nepokračuj! Jo! Super..No nic, zavoláme na help link, určitě nám poradí. První číslo- nefunguje, Druhé číslo- jen italsky, Třetí číslo- dovolali jsme se! Vysvětlíme problém, ale paní zřejmě nemá vůbec potuchy a řekne nám, že jediná možnost, jak nám může pomoct, je, že nám pošle odtahovací vůz. No tak to teda ne. Kde budeme spát? Možná jsem se nezmínila, ale až na první a poslední noc jsme spali v autě. Nakonec se teda ale raději rozhodneme, že jo, aby ještě nedošlo k vážnější poruše, kterou budeme muset platit my. Ale paní nezná místo, kde se nacházíme. Popisuji popisuji, nepomůže. Moc kreditu nám už nezbývá a jelikož je linka placená tak na to kašlu a telefon pokládám. No, nějak to budeme muset zvládnout. Kontrolujeme olej- vypadá to, že je vše v pořádku. Vyrážíme dál s tím, že další den zastavíme v Algheru, kde je také půjčovna Hertz-tam nám určitě pomůžou. 

Super, už se blížíme, když tu Adam zastavuje a začne něco zkoumat na předním skle. NEEE jsou tam dvě prasklinky od kamínků! Proč! Upřímně musím říct, že jsme to asi opravdu udělali my, když jsme jeli na sardinskou poušť dost pochybnou cestou. Plni strachu, kolik budeme muset platit, přijíždíme do půjčovny. Velmi milá paní Silvana nás chápe a po kontrole auta technikem nám oznamuje, že dostaneme nové auto. SKVĚLE! Vše se v dobré obrátilo. Prasklinek si nevšimla a my se teď nemusíme strachovat, kolik bychom museli platit, protože máme novou, lepší káru. Po přečtení všech recenzí se paní 3 x ptáme- máme jít dotankovat, ať nemusíme platit 3,5 eur za litr plus 20 eur taxu, jak je ve smlouvě? Nene to je v pořádku, to nebyla vaše vina, budete platit normální cenu. Ok. Adam podepisuje a frčíme dál. Naše nálada je opět na vrcholu. Slunko svítí, auto je super, příroda kolem taky. Následující dva dny si užíváme sluníčka, neuvěřitelných pláží, jednodenního výletu lodí do národního parku, neskutečného množství serpentin. Naše idyla je přerušena ve městě Orgonsolo- město únosů,  nástěnných kreseb murales, které poukazují na politickou situaci v zemi. Toto město je zcela jiné než ostatní, které jsme na Sardinii navštívili. Všude postávají hloučky mužů a pozorují nás. Jelikož poslední únos byl před 5 lety, tak se moc bezpečně necítím:) Rychle město projdeme a vyjíždíme dál. Zkracujeme si cestu úzkou malebnou uličkou. Když tu náhle se ozve zvuk, který se nám ani trochu nelíbí. Ve tmě jsme neviděli, že je cesta propadlá a je tam velký schod. Auto drhne drhne a my se jen modlíme, aby z něho nic neupadlo. Super,už jsme projeli. Ale ono ouha. Je to slepá ulice. Takže musíme zase zpátky. Ale jak? Naštěstí se odněkud vynořuje kouzelná babička a spustí cosi italsky a povolává svého syna, který si bere klíčky a zkouší vyjet. Zase ten odporný zvuk drhnoucího plechu o cestu. Uf. JE po všem. Nic neupadlo, nic nevypadá poničení. Obejmeme kouzelnou babičku a frčíme dál. Blíží se konec našeho putování a i když máme času tak akorát přemluvím Adama, abychom se jeli ještě vykoupat. Samozřejmě pláž je dál než jsme čekali a my nestíháme. Nezažila jsem horší dopravu, než v Cagliari! Všude jednosměrky, pruhy nepruhy, no prostě hrůza a děs. Rychle přijíždíme znova k naši couchsurferce Ilije, kde budeme zadarmo spát. (už není sezóna) rychle se po 6 dny umyju neslanou vodou a jedeme hledat automyčku. Tu nacházíme celkem rychle a na otázku kolik to bude stát, pán ukazuje 3. Říkám si- to je super. Pán to ale bere dost do detailů a my nestíháme. V půlce ho zastavíme, že už musíme jet a podávám mu 20 eur, protože drobnější nemám. K mému překvapení však pán jen mávne rukou, že to je ok!!On asi myslel 30 eur!!!ne tři!! šílený, no nic musíme jet. 5 minut do vrácení auta. Jednosměrka. Bože. Zase to musíme celé objet. Stíháme.O minutu. Stejný pán jak předtím. Je velmi milý, ale najednou s úsměvem oznamuje, že musíme platit 80 eur za nedotankované první auto!! Tak to už je na mě moc! Vysvětlujeme mu, že to nebyla naše chyba, ale nic nepomáhá Prý je to v systému a změnit to nejde. Po půl hodině to vzdáváme a opouštíme prodejnu s náladou na bodě mrazu. Adam volá naší milé Silvaně, která s náma řešila výměnu auta. Ta nám po dvou hodinách volá znova s tím, že je skvělá a že nemusíme platit poplatek 20 eur, takže budeme platit jen 60 eur za 20 litru! ,, Skvělé!" No nic- zákaznické centrum by se mělo připravit na náš email.
Ve zkroušené náladě už ani nemáme chuť si procházet městečko a jdeme spát. Večer dostáváme sms od kluka, který nás měl vést z letiště. Nepřijede pro nás. Takže cesta na letiště fakt stála 30 eur.. Nejlepší!!!:(
No nic, najdeme si jiný převoz na slovinské stránce prevoz.org. V 5 nás vyzvedne v Triestu(město 40 km od letiště). Neuvěřitelné. Vzlétáme. Za chvíli už budeme doma. Docela se už těším:) Ale prostě nešlo by to bez problému. Naše letadlo má zpoždění a autobus nám ujede před nosem a kluk, který nás měl vyzvednout, nepočkal. No nic, pojedem vlakem nebo autobusem. Autobus- 1x denně do Postojně- ujel. Vlak- už 3 roky nejezdí. Jiná možnost?? -NEEXISTUJE! Skvělýýýý! No nic. Přespíme tu někde a zítra pojedeme autobusem. Všechny hostely vyprodané. Nejlevnější hotel 90 eur. Přespat venku? 5 stupňů. To jsou vyhlídky. Už mě to ale ani nějak nerozhodilo. Píšeme naší koordinátorce, jestli by pro nás nemohl někdo přijet. Po 3 hodinách si naštěstí všimne sms a odpověď je ANO. Ale jelikož nemají jakési papíry, můžou pro nás přijet na hranice. Tam se ale musíme nějak dostat. Super. Naštěstí chytneme poslední autobus- jediné štěstí dne a zadarmo se dostáváme na hranice. Je 22,30. Po 6 hodinách se konečně dostáváme s Triestu a frčíme domů. Ale jelikož jedeme kolem nějakého známého, musíme na návštěvu. Ok. Nevadí. Hlavně, že už jsme na cestě domů. Ochutnáme slivovici z Bosny a jsme doma. Je 01,30. KONEČNĚ DOMA!!!!!!
Výlet to byl náročný, ale určitě stál za to! Posilnil nás. A člověk si ze všeho vezme ponaučení. Všechno zlé se vykompenzuje tím dobrým:) Nebo co mi můžete říct k tomu, že jsem včera našla u popelnice 50 eur? Což je částka o kterou nás ošidili v autopůjčovně? no?:) Prostě jednou je člověk nahoře a jednou zase dole. Hlavně se nesmí NIKDY VZDÁT!

Na letišti. Mám se těšit?:)

Juchůů nádherná pláž. 8:00 ráno a jen my dva. 

Jeden z mysů. 

Naše první auto. 

Začala svítit kontrolka OLEJ a paní na help-lince je nemožná. 

Západ slunce

Náš nový šíp

Sluníčko! Nové auto!

Nejhezčí pláž, co jsem kdy viděla.

Naše lodička se zvláště vypečenou posádkou:D

Nejlepší Tratoria! 

Naše cesta:) kolem 1300 km!!!

Není možné! jsme DOMAAAA