neděle 6. října 2013

Jednou jsi dole jednou nahoře aneb naše dovolená na Sardinii

Úvodem následujícího příspěvku musím říct, že nikdy v mém životě jsem se během jednoho týdne necítila tak na houpačce, jako na naši dovolené na Sardinii. Omlouvám se předem za očekávánou dlouhou délku tohoto příspěvku, ale tohle prostě musíte všechno vědět:)
Proč Sardinie? Po přijetí na EVS  do Postojné jsem začala hned zjišťovat, jestli zde někde poblíž nelítá Ryanair. Jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že lítá z Triestu a ještě ke všemu do super lokalit. Jako první mi padla do oka Sardinie a tak začal náš příběh.
Letenky koupené měsíc dopředu za cenu 60 eur/osoba. 14 dní před odletem zarezervováno půjčení auta na 6 dní za 115 eur. Čtyři dny před odletem zjištění, že naše auto je pronajímáno společností Firefly na kterou jsme nenašli ani jednu pozitivní recenzi. Ono je celkem lehké najít a zarezervovat si auto za rozumnou cenu, ale vyváznout z toho bez dalších poplatků, to už je kumšt. A tak po přečtení recenzí typu: strhli mi z karty o 100 eur více než měli za jeden litr benzínu, který chyběl, po pokutu 100 eur za smítko písku v kufru, jsme se rozhodli rezervaci zrušit. Následovalo opětovné, již podrobnější hledání, které jsme vítězoslavně zakončili 2,5 dny před odletem. S pocitem, že už nás nemůže nic překvapit , jsme se začali těšit. Ale ono to tak jednoduché nebylo. Den před odletem- omlouváme se, ale vaše poptávané a zaplacené auto je již rezervované. Super. Možná pochopíme. Ale co následovalo za machinace, aby jsme obdrželi zpět naše peníze, to si nedokážete představit. Provoláno asi 10 eur, dohadování, přehazování nás jako horkého bramboru, no prostě krása. Hodina před odjezdem na letiště. Peníze nemáme, auto nemáme. ,,Moc" se těším. A aby toho nebylo málo, zjistili jsme (asi 4 dny před odletem) že letiště s názvem Trieste, v žádném Trieste neleží, ale leží hodinu od něho. Super. Doprava na letiště? Neexistuje. Parkovné? 60 eur. Je někdo ochotný nás odvézt? Nevypadá to. Hm. Nakonec se tedy osmělil jeden známí naší koordinátorky. Vezme nás tam za cenu benzínu. Následovala půl hodina radosti a vděku. Z komunikace po sms jsme pochopili, že po nás bude chtít 15 eur/ osoba tam a zpět. Což bylo celkem dost, protože to je z Postojné opravdu kousek. Ale nic jiného nám nezbylo. Na letišti už nezbylo moc času na domluvu, tak jsem se začala trochu bát jestli si nevzal 30 eur za jeden směr. Což mi na náladě fakt nepřidalo.
Na letišti. Bez 30 eur a jistoty zpátečního odvozu. Počasí se má od zítřka zhoršit. Auto nemáme. Peníze za druhé auto nám taky ještě nevrátili. Čím dál víc se těším na výletek... :D
Samozřejmě ale člověk začne myslet pozitivně. Před vzletem přijde alespoň email o potvrzení zrušení rezervace (potřebovali jsme mít alespoň v ruce doklad, aby nedošlo k nějakým dohadům)- tento email nás stál asi 15 hovorů, 15 eur, komunikace s pobočkou v Británii, Itálii, Česku. Super. Ale aspoň něco= všechno bude dobré, auto si určitě zarezervujeme přímo na letišti v Cagliary a všechno dobře dopadne.
Ale ono ne. V Cagliari je krásně, celí natěšení se hrneme do půjčoven aut. Je jich tu asi 12. První- vyprodáno. Druhá- vyprodáno. Třetí- nejlevnější auto 250 eur. Čtvrtá- nejlepší nabídka 350 eur. Noo to zní opravdu skvěle. Tak nic, opouštíme půjčovny a s ne moc dobrou náladou nás vyzvedává moc milá Sardiňanka Ilija, u které přespíme první noc. (couchsurfing,ale za peníze, protože je sezona) Je ale hrozně hodná a má moc pěkný byteček s kočkami. Po odložení věcí vyrážíme do města. Chceme ušetřit, tak jdeme pěšky. Abych dlouho nemusela hledat v mapě, ptám se paní. Paní ukazuje. Ukazuje špatně. Obejdeme si celé Cagliari po nějaké rozbořené cestě. No nevadí. Nálada je však okamžitě vylepšena ve staré části Cagliari, kde to dost žije. Říkám si, tady se musí něco dít. A děje se pro mě to nejlepší. Dneska je ochutnávka všech sardinských vinařství! Bílé vína. A pozor! ZADARMO. Dostaneme krásné sklenky a už koštujeme. Jedno lepší jak druhé:) 
Po příchodu do našeho přechodného bydliště hledáme na internetu, jestli na nás opravdu nějaké to auto nečeká. A ono čeká! Sice za 160 eur, ale i tak je to pořád dobrá nabídka. Rezervujeme a po zaplacení vidíme název společnosti. Hertz. Ta, co má na internetu nejlepší recenze a je vždy pořádně drahá. Nevěřím tomu do té doby, než se posadíme do krásného auta. A už si jedeme. Doprava v Cagliari je opravdu šílená. Plno jednosměrek, všichni troubí, ale po chvíli se vymotáme. Po 3 hodinách přijíždíme na první pláž. Dostali jsme od našich ubytovatelů spoustu typů na nejlepší pláže, jídlo, místa. Pláž je nádherná. Veliké vlny, spoustu surfařů, teplá voda. Následující dva dny je všechno skvělé. Pláže, města, mysy, Sardinská poušť, hovnivád, který si váli kuličku, slunce, snídaně na rozbouřené pláži. Naše idyla však zřejmě nemá trvat dlouho. Na opuštěném mysu něco pípne a znova. Hm. Začne svítit kontrolka olej na palubní desce. Což, jak nás učili v autoškole, znamená Zastav a dál nepokračuj! Jo! Super..No nic, zavoláme na help link, určitě nám poradí. První číslo- nefunguje, Druhé číslo- jen italsky, Třetí číslo- dovolali jsme se! Vysvětlíme problém, ale paní zřejmě nemá vůbec potuchy a řekne nám, že jediná možnost, jak nám může pomoct, je, že nám pošle odtahovací vůz. No tak to teda ne. Kde budeme spát? Možná jsem se nezmínila, ale až na první a poslední noc jsme spali v autě. Nakonec se teda ale raději rozhodneme, že jo, aby ještě nedošlo k vážnější poruše, kterou budeme muset platit my. Ale paní nezná místo, kde se nacházíme. Popisuji popisuji, nepomůže. Moc kreditu nám už nezbývá a jelikož je linka placená tak na to kašlu a telefon pokládám. No, nějak to budeme muset zvládnout. Kontrolujeme olej- vypadá to, že je vše v pořádku. Vyrážíme dál s tím, že další den zastavíme v Algheru, kde je také půjčovna Hertz-tam nám určitě pomůžou. 
Super, už se blížíme, když tu Adam zastavuje a začne něco zkoumat na předním skle. NEEE jsou tam dvě prasklinky od kamínků! Proč! Upřímně musím říct, že jsme to asi opravdu udělali my, když jsme jeli na sardinskou poušť dost pochybnou cestou. Plni strachu, kolik budeme muset platit, přijíždíme do půjčovny. Velmi milá paní Silvana nás chápe a po kontrole auta technikem nám oznamuje, že dostaneme nové auto. SKVĚLE! Vše se v dobré obrátilo. Prasklinek si nevšimla a my se teď nemusíme strachovat, kolik bychom museli platit, protože máme novou, lepší káru. Po přečtení všech recenzí se paní 3 x ptáme- máme jít dotankovat, ať nemusíme platit 3,5 eur za litr plus 20 eur taxu, jak je ve smlouvě? Nene to je v pořádku, to nebyla vaše vina, budete platit normální cenu. Ok. Adam podepisuje a frčíme dál. Naše nálada je opět na vrcholu. Slunko svítí, auto je super, příroda kolem taky. Následující dva dny si užíváme sluníčka, neuvěřitelných pláží, jednodenního výletu lodí do národního parku, neskutečného množství serpentin. Naše idyla je přerušena ve městě Orgonsolo- město únosů,  nástěnných kreseb murales, které poukazují na politickou situaci v zemi. Toto město je zcela jiné než ostatní, které jsme na Sardinii navštívili. Všude postávají hloučky mužů a pozorují nás. Jelikož poslední únos byl před 5 lety, tak se moc bezpečně necítím:) Rychle město projdeme a vyjíždíme dál. Zkracujeme si cestu úzkou malebnou uličkou. Když tu náhle se ozve zvuk, který se nám ani trochu nelíbí. Ve tmě jsme neviděli, že je cesta propadlá a je tam velký schod. Auto drhne drhne a my se jen modlíme, aby z něho nic neupadlo. Super,už jsme projeli. Ale ono ouha. Je to slepá ulice. Takže musíme zase zpátky. Ale jak? Naštěstí se odněkud vynořuje kouzelná babička a spustí cosi italsky a povolává svého syna, který si bere klíčky a zkouší vyjet. Zase ten odporný zvuk drhnoucího plechu o cestu. Uf. JE po všem. Nic neupadlo, nic nevypadá poničení. Obejmeme kouzelnou babičku a frčíme dál. Blíží se konec našeho putování a i když máme času tak akorát přemluvím Adama, abychom se jeli ještě vykoupat. Samozřejmě pláž je dál než jsme čekali a my nestíháme. Nezažila jsem horší dopravu, než v Cagliari! Všude jednosměrky, pruhy nepruhy, no prostě hrůza a děs. Rychle přijíždíme znova k naši couchsurferce Ilije, kde budeme zadarmo spát. (už není sezóna) rychle se po 6 dny umyju neslanou vodou a jedeme hledat automyčku. Tu nacházíme celkem rychle a na otázku kolik to bude stát, pán ukazuje 3. Říkám si- to je super. Pán to ale bere dost do detailů a my nestíháme. V půlce ho zastavíme, že už musíme jet a podávám mu 20 eur, protože drobnější nemám. K mému překvapení však pán jen mávne rukou, že to je ok!!On asi myslel 30 eur!!!ne tři!! šílený, no nic musíme jet. 5 minut do vrácení auta. Jednosměrka. Bože. Zase to musíme celé objet. Stíháme.O minutu. Stejný pán jak předtím. Je velmi milý, ale najednou s úsměvem oznamuje, že musíme platit 80 eur za nedotankované první auto!! Tak to už je na mě moc! Vysvětlujeme mu, že to nebyla naše chyba, ale nic nepomáhá Prý je to v systému a změnit to nejde. Po půl hodině to vzdáváme a opouštíme prodejnu s náladou na bodě mrazu. Adam volá naší milé Silvaně, která s náma řešila výměnu auta. Ta nám po dvou hodinách volá znova s tím, že je skvělá a že nemusíme platit poplatek 20 eur, takže budeme platit jen 60 eur za 20 litru! ,, Skvělé!" No nic- zákaznické centrum by se mělo připravit na náš email.
Ve zkroušené náladě už ani nemáme chuť si procházet městečko a jdeme spát. Večer dostáváme sms od kluka, který nás měl vést z letiště. Nepřijede pro nás. Takže cesta na letiště fakt stála 30 eur.. Nejlepší!!!:(
No nic, najdeme si jiný převoz na slovinské stránce prevoz.org. V 5 nás vyzvedne v Triestu(město 40 km od letiště). Neuvěřitelné. Vzlétáme. Za chvíli už budeme doma. Docela se už těším:) Ale prostě nešlo by to bez problému. Naše letadlo má zpoždění a autobus nám ujede před nosem a kluk, který nás měl vyzvednout, nepočkal. No nic, pojedem vlakem nebo autobusem. Autobus- 1x denně do Postojně- ujel. Vlak- už 3 roky nejezdí. Jiná možnost?? -NEEXISTUJE! Skvělýýýý! No nic. Přespíme tu někde a zítra pojedeme autobusem. Všechny hostely vyprodané. Nejlevnější hotel 90 eur. Přespat venku? 5 stupňů. To jsou vyhlídky. Už mě to ale ani nějak nerozhodilo. Píšeme naší koordinátorce, jestli by pro nás nemohl někdo přijet. Po 3 hodinách si naštěstí všimne sms a odpověď je ANO. Ale jelikož nemají jakési papíry, můžou pro nás přijet na hranice. Tam se ale musíme nějak dostat. Super. Naštěstí chytneme poslední autobus- jediné štěstí dne a zadarmo se dostáváme na hranice. Je 22,30. Po 6 hodinách se konečně dostáváme s Triestu a frčíme domů. Ale jelikož jedeme kolem nějakého známého, musíme na návštěvu. Ok. Nevadí. Hlavně, že už jsme na cestě domů. Ochutnáme slivovici z Bosny a jsme doma. Je 01,30. KONEČNĚ DOMA!!!!!!
Výlet to byl náročný, ale určitě stál za to! Posilnil nás. A člověk si ze všeho vezme ponaučení. Všechno zlé se vykompenzuje tím dobrým:) Nebo co mi můžete říct k tomu, že jsem včera našla u popelnice 50 eur? Což je částka o kterou nás ošidili v autopůjčovně? no?:) Prostě jednou je člověk nahoře a jednou zase dole. Hlavně se nesmí NIKDY VZDÁT!
Na letišti. Mám se těšit?:)

Juchůů nádherná pláž. 8:00 ráno a jen my dva. 

Jeden z mysů. 

Naše první auto. 

Začala svítit kontrolka OLEJ a paní na help-lince je nemožná. 

Západ slunce

Náš nový šíp

Sluníčko! Nové auto!



Nejhezčí pláž, co jsem kdy viděla.

Naše lodička se zvláště vypečenou posádkou:D


Nejlepší Tratoria! 

Naše cesta:) kolem 1300 km!!!

Není možné! jsme DOMAAAA